Svet-Stranek.cz
KLH Chomutov jinak...

Pravda o skutečných příčinách zhoršené hry Chomutova!:Osobní stránka na adrese: fakehockeynews.freepage.cz

Pravda o skutečných příčinách zhoršené hry Chomutova!

Není to tak dlouho, co jsme vás informovali o neveselé situaci ambiciózního celku KLH Chomutov a již pro vás máme další zásadní odhalení.
Chomutovský hokej totiž netrápí pouze kolísavá forma a herní projev připomínající hru na „Slepou bábu“ kříženou se „Škatulata, hejbejte se“, ale také chátrající zimní stadion, na kterém musí odehrávat své domácí zápasy. A dnes je již dokonce jisté, že neutěšené prostředí má vliv také na herní projev při domácích zápasech, který je dokonce ještě horší, než při zápasech venku. Je sice pravdou, že chomutovští už padli také v supermoderní mostecké hale, ale jak se zdá, právě vliv prostředí může stát za špatnými výkony hráčů na ledě. „Kdykoli vyjedu v tý naší stodole na led, mám po náladě,“ svěřuje se miláček domácího publika a nejvěrnější hráč KLH Chomutov Stanislav Mikšovic a jedním dechem vysvětluje: „Je mi líto těch lidí, co tam musej stát na holým betonu nebo sedět na studených popraskaných a špinavých sedačkách. Člověk na to musí furt myslet a občas kvůli tomu udělá i nějakou tu chybu ve hře. Čím víc lidí přijde, tím je to horší, on je rozdíl, když trpí pár stovek a když třeba pět tisíc, to je přece jasný. Navíc tady mám spoustu známých, občas zajdou i příbuzní a já prostě nedokážu nemyslet na to, jak trpí...“ Jakub Trefný jde ještě dál: „Za ty tanečky okolo novýho staďáku bych už fakt nejradši někoho trefil, a to jsem kliďas...“ Nejnešťastnější je ale z přestárlého stadionu Marko Toivonen. Řízný zadák s dělovou střelou několikrát při tréninku prostřelil ohnívající mantinely a bojí se, že by jím vyslaný kotouč mohl ublížit někomu v hledišti. Bystřejší část fanoušků si již určitě všimla, že pořádnou střelu vyšle finský obr už jen na branku u sektoru hostí, zatímco na bránu u oblíbeného kiosku se zaručeně čerstvými párečky, kde se shlukují největší znalci chomutovského hokeje, posílá jen plašmušky. Například při domácím zápase 27. kola proti Třebíči se Lukáš Pulpán snažil svého parťáka v obraně přemluvit při přesilovce ke střele tím, že mu neustále vracel jeho nahrávku! Celkem mezi nimi proběhlo po navlas stejné dráze šest (!) přihrávek na což jak spoluhráči, tak protihráči nevěřícně zírali. Nakonec musel střílet o poznání drobnější Pulpán, jehož střely nemají potenciál vraždit, maximálně tak mrzačit. „On je rozdíl někoho zabít a nebo jen mu přivodit těžký otřes mozku, to dá rozum,“ omlouval Toivonena po zápase nejproduktivnější chomutovský bek.
Shnilé mantinely mají další negativní vliv, a to na hru do těla. Chomutovští dobře vědí, kde už drží hrazení jen pečlivě přilepené reklamy a v těchto místech soupeře u hrazení tělem neatakují, protože nechtějí nedobrovolně opustit ledovou plochu a svůj tým tím oslabit. Bohužel, po celém obvodu jsou již pro atakování soupeře dostatečně pevná jen tři místa v celkové délce 4,21 m. „Je docela umění se tam trefit,“ říká Martin Ťupa, a to zná chomutovský zimáček jak své boty! Zejména v rozích za brankami je naopak hrazení natolik chatrné, že je třeba jej často podpírat, aby během hry nespadlo! Klub KLH Chomutov toužebně očekává výstavbu nového ledového svatostánku, ale nechce připustit kontumační prohry kvůli neuspokojivému stavu ledové plochu, jíž je hrazení součástí. Trenér Martin Pešout proto musel opustit své původní představy o herním projevu mužstva, se kterým v úvodních zápasech deklasoval konkurenci, včetně rivala z největších – Ústí nad Labem. „Došlo k tomu při zápase s Kadaní, který naší výhře v Ústí předcházel,“ odhaluje Pešout. „Po tvrdém ataku kadaňského Balásze na Standu Mikšovice jsme měli co dělat, aby se nám v tom místě hrazení nesesypalo. Po zápase to spravily nějaké další reklamní bannery, ale bylo nám jasný, že to bude do budoucna problém. K řešení nám pomohla náhoda: Při následujícím tréninku se začalo hrazení za bránou kácet směrem na led. Jarda Hašek si toho všimnul a duchapřítomně na hrazení vyslal kotouč. Takové nahození, žádnou střelu, aby to nešlo skrz. Energie kotouče dokázala to kácení mantinelu dostatečně zpomalit na to, aby tam hráči dojeli a hrazení podepřeli. Ono to moc nepotřebuje, je to shnilý jak prašivka, takže to vcelku bez problémů srovnali a trénovalo se dál. Já samozřejmě hned dostal nápad. Kluci teď mají za úkol sledovat při hře především manťáky, jestli je všechno v rychtyku. Jakmile se to za bránou, kde je to nejvíc ohnilý, bortí, musej tam hned poslat puk a snažit se to dojet a srovnat dřív, než to spadne a my prohrajem kontumačně,“ odhaluje domácí trenér překvapivě jednoduché rozuzlení hned několika věcí najednou: proč hráči působí, jako by nesledovali hru, proč tak často nahazují puky a proč se tolik drží u mantinelů v rozích. „Sami to většinou nezvládnem, musej nám pomoct i protihráči, což je někdy těžký, protože oni k nám jezděj bořit a ne stavět,“ stěžuje si s nepokrytou trpkostí v hlase František Bombic a po chvíli váhání dodává: Někdy se prostě musíme nějak na tom ledě dohodnout. Než prohrát kontumačně, tak raději ze hry. Tak to dopadlo s Olomoucí. To jsme to nahazování ještě neměli pořádně secvičený a Milan Ministr, to není žádnej blbec, ten si toho hned všimnul a že prej: co jako za to... Dvě třetiny jsme to probírali u manťáků a nakonec jsme řekli, že je teda necháme před koncem srovnat, ať si vezou aspoň bodík. To jsme ale netušili, co jsou ti Hanáci za hyeny! Přitom do Sábla jsme museli celou přestávku hučet jak do hubený kozy, ať to pouští. On pořád že utrpí jeho pověst a tak, ale nakonec jsme mu slíbili svačinku, pět krabic karlovarských oplatek plus dvoje matrjošky a on to vzal,“ vysvětluje dále sdílný František Bombic. Bohužel pro tým KLH Chomutov se hostující brankář Lukáš Sáblík naštval a naprosto přestal sledovat hru, takže nechal olomoucké skórovat za stavu 3:3 necelé dvě minuty před koncem zápasu počtvrté. „Já to vůbec nechtěl dát,“ reagoval na náš telefonický dotaz Richard Bordowski. „Říkal jsem si: je tady nějaká dohoda, tu dodržíš, ale když musej všichni Chomutováci držet mantinely, tak holt dám aspoň nějaký to divadýlko pro diváky. No a Sáblík si v bráně v klidu dál esemeskoval, to je potom těžký...“ lamentoval Bordowski a z jeho hlasu byla i po takové době cítit lítost a ukřivděnost. „Bez komentare, chytam...“ odbyl náš dotaz, zda je to pravda, Lukáš Sáblík sms zprávou...
Kvůli shnilému hrazení se už museli do sousední Kadaně stěhovat Polanský, Révay a Gombár, všechno hráči, kteří mají hru do těla u hrazení v oblibě. „Jak nemůžu někoho pěkně natřít, moc mě to nebaví,“ odpovídá trochu vyhýbavě Josef Révay. „Pitbull, kterej nekouše, je na hovno, ne?“ vyjádřil se lakonicky Jiří Gombár a přiznal, že o přesun do Kadaně sám požádal. „Tam maj hrazení v pořádku,“ vysvětlil pohnutky svého činu, nezapomněl však dodat, že jakmile budou mantinely v Chomutově pevné, rád se vrátí.

Pro Fake Hockey News,

Přemysl Žalud