„Některý věci musej uzrát, nemůžete na ty lidi tlačit. Nemůžete je mučit, aby mluvili. Jo, to v CIA to bylo jiný kafe. Natáhls chlapa na skřipec, pustil do něj šťávu,a už zpíval...“ zasnil se na chvíli u nás v redakci muž, který dnes externě radí přímo asistentovi generálního manažera Pirátů Chomutov. A jak to tedy bylo? Níže uvádíme zprávu, kterou pro nás Přemysl tajně sepsal...
Podle řady vnějších rušivých elementů (tak označuje ve své mluvě Přemek diváky) došlo při zápase mezi námi a Varany (míněn tým HC Energie Karlovy Vary) k jakési nevhodné gestikulaci a projevům škodolibé radosti z naší prohry ze strany Doležala a Antonika. Jak se na to dívají oni?
Mikuláš Antonik: „Na zápas jsme odjeli tak, jako jezdíváme na všechny. Dostali
jsme místa ve vipkách, kafe, bagetu, řízečky, moučníček... V tomhle ohledu to bylo super.
Zejména když jsem ochutnal jejich tiramisů, tak jsem zamával na žokeje (míněn generální manažer
klubu HC Energie Karlovy Vary, pan Miroslav Vaněk), jako že dobrý. Jenže zrovna v tý chvíli nám
dali gól, takže to asi vypadalo trochu blbě. Pak se hrálo, my prohrávali, a když jsme dostali fíka
na 4:2, tak to ve mně prasklo, byl jsem hrozně frustrovanej a ukázal jsem otlemenýmu žokejovi
fakáče. Fakt jsem to už nemohl vydržet! Jenže u nás doma se fakáč ukazuje vztyčeným palcem, což
nebývá jinde úplně běžný. Napadlo mě, že si to možná náš generál (míněn Bc. Jaroslav Veverka)
vysvětlí špatně, že mě zase nepochopí, a tak jsem na něj rychle gestikuloval, jako že sorry. Ale on
si doma zapomněl brejle a na dálku blbě vidí, takže si z toho holt vzal to svoje... Ale
vysvětlil jsem mu to po zápase a myslím, že to vzal.“ Takže tohle ten důvod neni. Víc ti k
tomu ale ve vlastním zájmu neřeknu.“
Jiří Doležal: „Piráty miluju, ale svýho kluka samozřejmě ještě víc. No tak je asi jasný, že když dá góla, mám z toho jako táta radost, ne? Na druhou stranu mě samozřejmě trápilo, že Piráti prohrávaj. Když kluci snížili, hned jsem tu radost dával najevo a generálovi ukázal, že Piráti jsou jednička. On si to vyložil nějak blbě, u nás v Praze má ale vztyčenej prostředníček odjakživa přesně tenhle význam... Holt lokální specifika, ze kterých vznikají nedorozumění. Ale vyříkali jsme si to po zápase a bylo to v pohodě.“
Všechno je jinak!
Proč tedy nakonec k odvolání obou trenérů došlo? Přemysl pátral dál a oba protagonisty díky své praxi v tajných službách trochu přitlačil ke zdi. Na metody se jej raději neptáme, faktem je, že dodal zprávu přímo bombastickou a velmi překvapivou. Čtěte!
Secret Report No 1
Jak jsem zjistil, Veverku mladšího prohry jeho týmu velmi trápí a po prohraných mačích s ním museli Doležal s Antonikem hrát v jeho kanclu na stadionu až do pozdní noci karty. Většinou pokra. „Válelo se to o slušný mergle a on z kraje sezony dost vyhrával. Nejdřív jsme si s Doložkou řekli, že budeme makat a vyhrávat zápasy, aby neměl moc šancí nás odřít, ale pak, po prohře na Spartě šel takhle v půl druhý v noci o fakt pěknej balík v banku a shrábl ho. Nám s Doložkou bylo jasný, že si musíme vytvořit víc příležitostí, abysme ty prachy dostali zpátky, tak se holt začalo v extralize prohrávat. Fakt to nešlo jinak,“ rozkryl mi souvislosti Antonik. Zabral nakonec i Doležal: „Problém byl v tom, že vyhrával dál. Já už jsem neměl nic, prohrál jsem plat do konce roku, a tak řekl, že mě vymění. Mikuláš na tom byl líp, měl dost naspořeno ještě z kaučování u Varanů, kde mažou jen desetníkovej mariáš, tak z něj udělal hlavního kouče,protože věděl, že ho ještě může pěkně podojit.“
Když
došly prachy i Antonikovi, odvolal Veverka taky jeho a oba poslal do Kadaně, kde měli plat
z jiných zdrojů. Dostali tak šanci vydělat si nějaké peníze do hry a pokusit se vyhrát aspoň
něco zpátky. „Generál říkal, že to dáme zas o pořádnej balík, abysme si mohli přijít na svý.
Čelanský karty nehraje, Beck taky ne, ten luští křížovky, Kašpárek se jen poflakuje, tak jsme mu
zbyli jenom my dva. Při tom nešťastným zápase s Varanama jsem ale byl hrozně nervózní a
nevědomky jsem tam třel konečkama prstů o zeď, až jsem si odřel kůži na bříškách. Teda nevim,jestli
jsi to někdy udělal, ale potom cítíš v prstech i zrnko hladký mouky. Je to hrozně citlivý a
bolí to...“ řekl mi Antonik, a to už začínalo svítat. Popostrčil jsem vytěžovaný subjekt
k dalšímu hovoru a on, zlomenej, nasátej a oslepenej světlem z mý stolní lampičky to už
vysypal všechno: „Zajeli jsme na stadec, už bylo po jedenáctý v noci. Generál uvařil
meltu, vysypal do misky esíčka a kokosky a vytáhl nový karty. Vždycky měl nový, takže čistá hra.
Aspoň jsme si to mysleli. Jak jsem ale vzal do těch odřených prstů karty, hned jsem cítil malý rýhy
na okrajích. Nejdřív jsem si říkal: výrobní vada, vole. Ale všechny esa měly jeden zářez, desítky
dva, sedma byla s křížkem. Prostě byly odborně cinklý! Hned mi došlo, proč nás Veverčák furt
tak řezal, a že jsme vlastně proti němu celou sezonu neměli šanci. Držel jsem o tom hubu, navyšoval
bank a na hajzlu jsem přinutil Doložku, ať si taky obrousí prsty, což šlo o ten beton na stěnách
skvěle. Aspoň k něčemu je dobrej... Domluvili jsme si signály, dali do banku všechno, přidali i
nějaký směnky a já o něj šel. Tos měl Přemku vidět, jak jenerál čučel, když jsem mu ho vyfouk.
Chvíli mlčel, pak zas pro změnu chvíli řval, vyplatil nám love a následně nás oba vyhodil. Druhej
den jsme se dozvěděli, že jsme odvolaný pro neloajální postoje...“
Vytěžit Veverku mladšího bylo
těžší, ale nakonec se povedlo. Podle jeho sdělení chtěl oba kouče motivovat, aby k prohrám
nedocházelo. Myslel si, že mají podstatně vyšší platy, alespoň na úrovni jeho kapesného, které
dostával při docházce na střední školu, takže jejich prohry v kartách považoval za „neškodné
škádlení“. O tom, že oba kouče finančně zruinoval, prý nevěděl. „Betonový stěny jsem si
prosadil navzdory architektovi, který je chtěl omítnout. Dobře se o ně brousí bříška na
prstech,“ ukončil naši debatu, skočil do svého Nissanu a vyrazil ku Praze. A vztyčený
prostředníček se tam prý mimochodem až na jedno krátké intermezzo v nejvyšších politických kruzích
stále používá jako „fakáč“. No, tak teď komu věřit, že...
Konec tajné zprávy No 1 redakčního agenta Přemysla Žaluda
