U nás nóvije Ruliki:Osobní stránka na adrese: fakehockeynews.freepage.cz

Saša Medveděv zazvonil u panelákové garsonky Janeckých ve svou oblíbenou hodinu, tedy v půl třetí ráno, a jen se dveře pootevřely, vyrazil špehýrku a již na celý dům halasil: „Zdrávstvuj Ota!“
„No nazdar!“ pravil rozespalý Janecký, který chodí spát celý život se slepicemi...
„Što?“ zaznělo výhružné bublání ze široké chlupaté hrudi vládce ruského hokeje...
„Pazdravljáju Saša, pazdravláju!“ koktal poslušně Janecký, oblékaje si alespoň trenýrky.
„Lúčeje éto, nu vot, charašo...“ pravil Medveděv smířlivěji a vytasil z kapsičky u slipů již otevřenou a rozpitou litrovou láhev vodky: „Na zdaróvije!“
„No nazdar!“ pravil Janecký ještě rezignovaněji, protože tušil, kam se bude směr debaty ubírat...
„Što?“
„Ééh. Nazdaróvije Sašenka, nazdaróvije!“

Medveděv si hltnul a už šel rovnou k věci: „Kak u vas pradalžájut razgavóry dla vášej sbonoj ekipy? I kto budět kamandirovať?“ Janeckému se zděšením rozepnuly darované ruské neprůstřelné hodinky Pagoda a při dopadu na betonovou podlahu v ní vytvořily kráter o průměru půl metru krychlového. Studený čůrek potu stoupal vzhůru temenem jeho hlavy, až se zarazil o ušní boltce, které se snažily přitisknout co nejpevněji k zátylku... Otázka visela ve vzduchu jako kolibřík před útokem na trnuchu galapážskou a tma by se dala krájet, kdyby nějaká byla... „Kamandírovať búdět...“ „Búdět..“ „Échm... Kák jevó zavůt?“ Rychle se snažil shromáždit své myšlenky, které se zbaběle rozprchly po sídlišti a už dělaly rotyku po cizích bytech... „Ja nemagů jevo imeni palučíť. Takoj groznoj balšoj čelověk, on kak Ilja Muromec na svojich chakejístov,“ vymýšlel si Janecký svou lámanou ruštinou tak urputně, až se v kuchyni zastavilo kyvadlo starodávných hodin po prababičce, a to přesně v úhlu 87,5 stupně. Janecký totiž, pokud to laskavý čtenář ještě nepochopil, žádného kouče stále nemá a tak získává trochu času, než něco vymyslí...“
„Nu kak jevó zavůt?“ Naléhá Medveděv a dobrácky pozve Otíka, jehož pokožka si právě podruhé projíždí komplektní spektrum duhy, k další sklence, aby mu osvěžil paměť: „Nu davaj napjóm sa ješčó raz, nádo bolšeje vodky tvojej galavě!“
„Nazdaróvje Serjožka, nazdaróvje!“ chápe se sta gramů průzračné spásy Janecký a Medveděv nastavuje svou lidskou tvář: „Kak ty skazál vpjérvoje? No nazdar a ješčó do vtarój nógy!“ Oba pijí do dna, rozrušený Janecký ale zjišťuje, že si i druhého panáka nalil do stejné nohy a tudíž je třeba pro správné vyvážení nalít další dva do té druhé. Následovala asi pětihodinová nezřízená pijatyka, ke které si oba bijci přizvali několik děvčátek ze sousedního kursu nočního stíhání a z večerní školy celoživotního šití a píchání.

„Nu vot, ééh, što zděs, v děrevni Chraděc Kravove takóje nóvoje?“ uvolňuje Medveděv atmosféru po dvacátém šestém panáku (Janecký se při nalévání do té správné nohy ještě mnohokrát schválně spletl...). „U nas nóvaja škóla, nóvyje gorodki my sdělali i igrájem v svabódnoje vrémja,“ vymýšlí si přiopilý Janecký a jak získal trochu opilecké půdy pod nohama, snažil se dodat, že mají na gorodki (debilní ruská hra – jako ostatně všechny, co tam kdy vymysleli...) nová vlastní pravidla. A právě díky tomu vzaly náhle rychlý spád: „I u nas tože nóvoje ruliki dla igry!“
„Ruliki, Ruliki“ Da! Ja znáju jevó!“ zvolal zvesela Medveděv. „Nu vot, ja znal, ty srazu buděš znať kak jevó zavůt my nemnóžka napjóm sja!“ zvolal na to spokojeně Medveděv. „Znáju étovo čelovjéka, on uže u nas kak asistěnt byl něskolka gadóv tamů nazád! Ruliki! Charašó malčik, charašó,“ děl Rus, zvedl ze země brigadýrku, nasadil si ji na hlavu a s hlasitým „Zdrástvuj“ vyskočil z okna šestého patra obkročmo na svůj černý mercedes, nasedl, seřídil si vpředná zrcátka (Rusové se dozadu nedívají), zapnul bezpečnostní osmibodový pás, naťukal bezpečnostní kód do sejfu, vyjmul z něj klíčky, těmi odemkl přihrádku u spolujezdce a tam uloženým klíčkem si nadzvedl lehce použitý papírový kapesníček na sedadle spolujezdkyně (spolujezdce vedle sebe netrpí) pod kterým mazaně schovával klíčky od vozu. Nastartoval, zahrál Kalinku na flašinet a odfrčel do jasného odpoledne...
„A kurva!“ Ulevil si mezitím doma Janecký, kterému, nechtěl-li do konce života trénovat Avantgard Gulag, nezbývalo než získat Radima Rulíka za každou cenu...

Pokračování příště...